CRONEWSPHOTOGALLERYMEDIAFANCLUB

CRO: "Mohl bych být Tvůj soused"

1. august 2014 at 21:51 |  Interviews

Německý rap a Stuttgart - patří k sobě snad odjakživa. Tady před 25 lety poprvé prorazila "Fantastischen Vier" a německý hip hop se stal nedílnou součástí zdejších charts. V devadesátých letech se tu do popředí prodrala taková jména jako Kolchos, Max Herre, Afrob nebo Massive Töne. Nová hvězda Cro žije ve Stuttgartu už nějaký ten pátek. Co se mu ve městě líbí a zdali se v něm drží něco ze Švábska, odkud původně pochází, prozradil našemu redaktorovi Korneliu Fritzovi, se kterým si familiárně tyká.

V německých Album Charts se "Melodie" opět prodrala na první místo, singlu "Traum" se taky daří. Tenhle úspěch už tě snad ani nepřekvapil, ne?
Cro: Ale jo, nevěděl jsem, že to zase vyskočí zpátky. Jasně že jsem v to doufal a mám z toho radost, ale jistej jsem si tím nebyl.


Ale když píšeš něco jako "Traum", určitě cítíš v kostech, že by z toho mohl být velký hit.
Cro: Jasně, občas poznáš, že něco, cos právě dopsal, bude bomba. Ale nemáš nikdy záruku, že se ta písnička taky prodere nahoru a udělá si jméno. Je tolik skvělých písniček, které se prostě moc nehrají.

Díky svému úspěchu jsi rychle zbohatl. Co si za výdělek koupíš?
Cro: Až doteď jsem si nic cool doopravdy nekoupil. Jen pár týdnů zpátky jsem si pořídil klavír. To byla fakt dobrá investice, víc mě to pojí s hudbou. Po tom klavíru jsem toužil celej život a teď ho mám.

Vyrůstal jsi ve Švábském Gmündu. Co v tobě ještě zbylo švábského?
Cro: Asi se to ve mně nijak nedrží. Vždycky jsem si všechno dělal po svým.

A to jsi nikdy neměl ani přízvuk? Teď mluvíš krásně německy.
Cro: Ne, mluvil jsem dřív švábsky, ale do Stuttgartu jsem přišel tak nějak brzo a všechny kumpány jsem slyšel mluvit univerzální němčinou. Tak jsem si řekl, že se budu s nimi bavit po jejich, ať někam nepřijdu a tam mě hned nemají za burana. Zní to blbě.

Švábové právě v mnoha koutech Německa nemají nejlepší pověst. Vidíš se trochu jako vyslanec za svůj domov, který lidem připomíná, že ne všichni z Baden-Württembergu dělají dusno a že se s nimi možná dá i bavit německy?
Cro: Né, říkám si, ať si každej žije, jak chce. Když někdo nemá jižany rád, tak ať nemá, je mi to jedno. Navíc se ani necítím, jako bych do nějaké takové skupiny patřil, já jsem vždycky takovej samostatnej a jenom proplouvám.

Ve Stuttgartu bydlíš s bratrem na bytě. Jak si ho máme představit? Hnízdo v centru nebo efektní přístřešek na svahu za městem?
Cro: Máme přízemní byt v západní části města. Pěkně prostorný, ale nic extra.

A tuší tvoji sousedé, kdo vedle nich bydlí?
Cro: Jasně že ne! Klidně bych mohl být i tvůj soused.

Někteří umělci Stuttgart opouštějí. Ty ses nechal slyšet, že bys tu nejradši zůstal. Jak se ti Stuttgart a okolí líbí?
Cro: Tady často svítí slunce, mám tu všechny kamarády, a co je nejdůležitější, všechno tu znám. Je to prostě domov a vždycky se sem rád vracím. Jsem hodně na cestách a užívám si to, ale sem se vrátit je pokaždé super.

Máš nějaké oblíbené místo, kam si ve Stuttgartu chodíš odpočinout?
Cro: Dřív jsme často bývali v Paláci republiky, nebo jsme hráli volejbal v Canstattu na předměstí. Ale je jedno, kde seš, to hlavní jsou vždycky lidi. Musí být správní a pak je všechno v pohodě. Pořád jsme chodili ven a někde něco podnikali, ale nevadilo nám ani jen se tak flákat.

Jak dobře znáš nedaleký Esslingen? Spojuje tě s tím městem něco?
Cro: Odtamtud mám tohle tetování, to jsme si nechali udělat všichni, a můj DJ Psaiko Dino tam dřív makal v obchodě. Jinak mě teď už tolik věcí s Esslingenem nepojí.

Panda maska je tvou poznávací značkou, a přesto ti pomáhá uchovat si svoji anonymitu. Ale zakrývá ti jen kus obličeje a navíc máš dost výrazný hlas. Funguje tvoje kamufláž ve Stuttgartu vůbec?
Cro: Nejlepší je to na cestách, to na to nemusím myslet. Ale jasně, když mě uvidí fanoušci, kteří mě mají plnou hlavu, začnou občas přemýšlet, jestli to nejsem já, protože třeba vidí tyhle červený boty, který mám jenom já, nebo tak něco. Ale pro většinu lidí jsem prostě jen náhodnej obličej na ulici.

A jak reaguješ, když tě někdo pozná? Bereš hned nohy na ramena? Musíš se pořád klepat, že někdo vytáhne mobil, začne natáčet a pak to plácne na internet.
Cro: To člověk pozná rychle, jestli jde jen o někoho, kdo chce prohodit pár slov. Pak je to cool a udělám to taky rád. Ale jsou tací, co se prostě strašně cítí na fotku se mnou. To jim pak beru mobil z ruky a ty fotky mažu.

A to si nechají líbit?
Cro: Funguje to celkem dobře. Většina lidí ze mě má respekt a nechtějí se hádat. Ale jednou jsem byl u Bodamského jezera, a tam si jedna holka vzala mámin mobil a vyfotila mě. Chtěl jsem jí ho vzít, ale ona ne a ne ho pustit. Fakt jsem nebyl zvyklej, že by se někdo takhle bránil. Přetahovali jsme se o ten mobil, ale ona zatáhla silněji a vyškubla mi ho. No a nakonec ten obrázek stejně smazala.

Jako v minulých letech, svoje turné ukončíš šestého prosince koncertem v Hanns-Martin-Schleyer-Halle. Je to koncert jako každý jiný, nebo pro tebe hra "na domácím hřišti" znamená něco víc?
Cro: Vystupovat ve Stuttgartu je vždycky paráda. Člověk se tu cítí jako doma a všichni řádí jak šílení. To se cítíš jak nikdy. Myslím, že je to tady ještě o trochu lepší, než když jsme to rozjeli v Hamburku.


 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement