CRONEWSPHOTOGALLERYMEDIAFANCLUB

Cro může napsat životopis za deset let

13. november 2014 at 19:11 |  Interviews
Od 8. Října stojí"Easy Does It",první oficiální knížka o Cro, na pultech. Nenapsal ji ale sám Panda rapper, ale jeho společníci, jmenovitěPsaiko.DinoaSebastian Andrej Schweizer.MeinRaps oběma mluvil o facebooku, hrdých rodičích a jejich první četbě na veřejnosti.

Tak jak se cítíte jako autoři?
Psaiko.Dino: Skvěle. Nedávno jsem tu knížku prvně držel hotovou v ruce a přijde mi to super, když si člověk může potěžkat věc, na jejímž začátku byl jen bláznivej nápad.

Do jaké míry bláznivý nápad?
Psaiko.Dino:No jo. Nebylo to úplně tak, jak by taky mohlo. Ale my prostě dostali chuť to spáchat, celým si tím projít a teď tu slávu držíme v ruce. To je prostě boží pocit.



Jak vás to celé konkrétně napadlo?
Basti:Vážně to byl jen takovej náhlej nápad. Nezávisle jeden na druhém jsme v sobě drželi chuť něco napsat. Pořád jsme to spolu probírali, ale každej z nás celou tu dobu jen tu a tam napsal pár stránek o tom, co ho napadlo. Pak jsme si konečně řekli: "Pojďme to spáchat spolu! Ubude psaní." (Smích) A pak jsme to rozsekli, napíšeme celý příběh Cro. Pak jsme se na týden zamkli kdesi v Barceloně a sepsali to.

Vážně jen za jeden týden?
Basti:Jo, celá práce zabrala týden, Potom jsme ještě zařídili rozhovory se všemi zúčastněnými stranami, tak například s Timem z kapely, s Freddym, naším sekuriťákem, nebo s Frankem Stratmannem z prodeje. Pak jsme po každé kapitole vynechali místo na rozhovory s každým, o kom jsme se v té či oné části zmínili. Pak jsme se Davida Bortota, dřívějšího šéfredaktora JUICE, zeptali, jestli by neměl chuť dělat nám mentora. Souhlasil, prokousal se knížkou a řekl nám: "Kluci, to s těma interviews je blbý." (smích) "To se pořád opakuje, lidi tam vyprávějí to, co si člověk už přečetl. Půjdeme na to odznova." Potom ty rozhovory zakomponoval přímo do těch kapitol. A po týdnu papírování jsme všechno zkorigovali, opravili a bylo hotovo. Takže celkový čas byl nakonec delší než ten týden, ale knížku jsme za tu dobu fakt napsali.

Shodli jste se předtím na nějakém plánu, nebo jste se na to jen tak vrhnuli?
Psaiko.Dino:První den v Barceloně jsme jen sepsali názvy kapitol a dohodli se, která se bude vázat k jakému časovému období.Pak jsme začali, každý psal svůj pohled na každou kapitolu.

Ptám se, protože text je vystavěn skoro jako rap.
Basti:To se jednoduše tak vyvrbilo. Nikdy jsme si předtím neřekli: "Musí to být umírněnej hip hop!" Řekl bych, že já a Psaiko máme podobnej smysl pro humor. Jsme taky HipHop týpci. Proto jsme asi skončili u výrazů naší komunity. To se rozumí, že tak mluvíme a píšeme. Je to krásnej styl řeči a je nám blízký. Twitteresk. (smích)

Hlavně jsem si všiml věcí typu "Brudis" (bráškové) nebo "Parallel dazu" (paralelně k tomu) a ještě "(Celo Voice)" (Čelař).
(Smích)
Psaiko.Dino: Samozřejmě, chtěli jsme se držet našeho humoru. To by bylo zle, kdybychom psali bůhvíjak nadneseně a spisovně. To by nám zkrátka nesedlo.

Jen mě tak napadlo, protože se tahle knížka točí kolem Cro, jestli budou fanoušci rozumět téhle interní hantýrce.
Basti:Myslím, že i kdyby náhodou ne, tak to vůbec nevadí. Část fanoušků si třeba vyhledá, co to ten "Celo Voice" znamená. Zadej to do googlu a hned ti to vyjede, aspoň myslím - a to není tak špatné. Přišli jsme na to, že některé věci prostě nejde přeložit, říct je jinak. V tom je ta krása.

Nebyl by z knížky větší trhák, kdyby ji Cro napsal sám?
Basti:Jo, jasně. Knížka od samotné pandy by se prodávala o dost víc. Ale zaprvé má Carlo hodně co na práci, ještě víc než my. A zadruhé si myslím, že na oficiální autobiografii má Cro ještě čas. Taky to není životopis, ale spíš takový deník nás dvou od seznámení s Carlem po jeho první album, prostě z pohledu DJe a šéfa značky. Životopis může Cro napsat klidně za deset let. Za tu dobu se toho stane hodně; mě to přijde lepší.

Zvláště první kapitoly mají své kouzlo, padají v nich slova jako "pokojíček". Snili jste už tehdy o tom, že byste to mohli dotáhnout až sem?
Basti:Já teda ne.
Psaiko.Dino:Já taky ne.
Basti: Já o tom spíš začal přemýšlet později. Jeden můj kamarád, kterej s rapem nemá absolutně nic společnýho; jedná se o spolužáka, mi řekl: "Paráda, Basti, jak se to celý vyvrbilo. Vzpomínám si na těžký začátky, pořád bez peněz a tak. To sis vždycky takhle věřil?" A já řekl: "No jo. Nemohl jsem si celou dobu malovat, že to takový bude. Ale už jsem trochu věřil v to, s čím jsme tehdy začínali. Takže jsem nepředpokládal, že uděláme kdovíjakou díru do světa, ale zároveň jsem věděl, že to všechno má něco do sebe." Když tohle člověk necítí, nakonec nezbývá než s tím seknout. Natahuje se to a nikam to nevede.


A co ty?
Psaiko.Dino:Jasně, vůbec mě to nenapadlo. Všechno přišlo tak náhodně. Teď se vyrazí na tour, jede celej gang a prostě se maká. Tehdy to bylo všechno menší a hodně o kamarádství, a teď jsme na to šli podobně. Najednou máš příležitost nahrát vlastní album nebo vydat knížku. Samozřejmě bych si nikdy nepomyslel, že mě lidi budou zastavovat na ulici. Je to šílený a je to všechno super, ale podle mě si na tomhle nesmíš zakládat a ať děláš, co děláš, nejdůležitější je jít pořád dál a vytěžit toho z každé situace co nejvíc.

Jak na tohle všechno reagují u vás doma? Věřili ve vás vždycky, oslavují vás jako hrdiny, že jste to všechno zvládli a dosáhli tak vysoko?
Psaiko.Dino:No… tam, odkud pocházím, zas tolik lidí není. (smích) Nee, pořád to slýchám od rodičů a tak. Máma se třeba pochlubí v práci. Takže z mýho okolí asi takhle, no a na facebooku samozřejmě napíšou staří kamarádi "Woah, bomba!". Ale žádnou sochu mi zatím nikde nestaví.
Basti: Já nejsem na veřejnosti tak vidět jako Psaiko. Moji rodiče jsou ale samozřejmě rádi a máma je na mě pyšná, schovává si výstřižky, když o nás někde napíšou, nebo mi vypráví, jak se o mě baví s mou učitelkou ze základky nebo tak. Můj nejlepší kámoš, kterého znám už od první třídy, momentálně bydlí taky v Berlíně. Se zbytkem se vídám málo, jen na Vánoce se všichni slezeme. Potom se samozřejmě potkáváme večer po barech, ale už ne tak, že bysme se někde strašně ztřískali.

Možná se to změní, když jste teď autoři.
(smích)
Basti: Jo, uvidíme, co se stane.

Vy se jako autoři pomalu ani necítíte, ne? Když to slovo padne, tak se smějete.
(smích)
Basti: Děláme si z toho trochu srandu. Jako, jasně že jsme autoři, napsali jsme knížku, ale nechodíme v roláku a nebafáme dýmku.

Na vašem youtube kanálu to ale vypadá jinak.
(smích)
Psaiko.Dino: Ty videa si nesmíš vyložit až tak vážně.

Kdy jste si prvně uvědomili, že se z Cro stane taková bomba?
Psaiko.Dino: No, úplně poprvé, myslím, když jsme seděli u Bastiho doma a všimli jsme si, že všechny servery padají, protože vyšla mixtape Easy a všichni stahovali jako diví.
Basti: Ale věděli jsme to přece už předtím.
Psaiko.Dino: Jo, "Easy" byl totální mazec.
Basti: No, já si myslím, že to nespočívalo v jednom momentu. Už když jsme od něj slyšeli jeho první věci, říkali jsme si: "Wow, paráda! To je hudba, která má hrát v rádiu." To jsme ho ještě neznali osobně. No a pak krůček po krůčku. Přišla Madcon-Tour, to byla vlastně maličká akce, ale už tam si člověk všiml, že Cro se lidem hodně líbí. Pak tu byl klip k "Easy", kliknutí nabíhaly, paralelně k tomu - Celo Voice - se začala prodávat značka. Potom už se to nedalo zastavit. Napřed to šlo pomalu a pak najednou už rychle.
Psaiko.Dino: Taky si ještě něco pamatuju. Poprvé jsme si všimli na Chimperator-X-Mas-Festivalu, že na něco takovýho mají lidi sakra chuť. Pak jsme se vrátili z Madcon-Tour a řekli si, podíváme se, jak se to vyvíjí. Ale najednou chtěli lidi fotky a podpisy a přes noc se už naučili rapovat texty s Carlem.

Basti, při našem posledním rozhovoru jsi mi prorokoval, že někdo z Chimperatoru vypustí velký hit. To jsi ještě Cro tak dobře neznal, tipoval jsi i KAASe. Potvrdilo se tvoje očekávání u Easy?
Basti:Jo, tak trochu. (smích) To jsem si řekl: Jo, konečně se jde na věc. Tak jsem to tehdy myslel Netušil jsem, jak hustý to všechno nakonec bude, ale dobrej pocit tam byl už od začátku. Byly i chvíle, kdy jsem si říkal, že začnu fušovat do něčeho jinýho, ale nakonec u mě i Kodimeyho převládlo to, jak moc jsme té věci věřili.

Potýkali jste se s něčím podobným i u psaní?
Psaiko.Dino:No jasně. Především při korektuře. Spoléhal jsem se tehdy hlavně na Facebook a internetovou komunitu vůbec. To bylo šílený, chatovat s Cro a u pak si to celý po sobě číst. Stály nám v cestě věci typu "Hey, právě mám rachotu, probereme to později" a tak. To mě brzdilo už na začátku. Na druhou stranu si tím pádem člověk na spoustu věcí vzpomněl, a to bylo super.
Basti:U mě to samý. Normálně by se do toho člověk tak nezažral a nevzpomenul si na spoustu věcí. Pak jsem začal číst staré emaily a na povrch vyplynuly věci, na který už jsem zapomněl. Nebylo to jako normální den v práci, to na nic není tolik času a není tam tak intenzivní soustředění. Takže v tomhle to bylo parádní. Seděli jsme vedle sebe a co chvíli si řekli: "Ty, vzpomínáš si na to a to?"

Knížka teď nebude k dispozici jako audiokniha, ale jako rozhlasová hra.
Basti:Přesně. Audiokniha by měla stejný obsah jako kniha na papíře. To by mimochodem mohli číst lidi, co v Německu dabují Johnny Deppa a Hearth Ledgera. Ta rozhlasová hra je víc interaktivní, s efekty i hudbou. Takže to se nám samozřejmě pozdávalo víc a navíc si tam každý řekne to svoje, Cro, Psaiko, Kody, já, Freddy něco přidá, Rockstah něco přidá. To všechno jsme ještě podložili efekty. Když jsme třeba na koncertě, slyšíte v pozadí fanoušky, když pak stojíme na ulici, je slyšet jezdit auta a tak. A k tomu naše písničky, hlavně z alba Raop. Dodává to svou atmosféru.

Nedávno jste na Reeperbahn festivalu uspořádali své první předčítání. Jaké to bylo?
Psaiko.Dino:Mě to přišlo super. Nebylo to úplně jednoduché, protože pozvání jsme dostali na poslední chvíli a dostavili jsme se prakticky bez reklamy. Lidi, kteří si o tom přečetli u nás na Facebooku, pak neměli pásky ke vstupu, ale myslím, že se tam nakonec nějak protlačili. Potom to bylo fakt cool. Hodně nás to bavilo. Úplně jiný přístup než na koncertě, ale v každém případě zábava.
Basti: Přišlo mi to trochu statický, protože jsme se extra nepřipravovali. Jen jsme si četli dopředu a párkrát si to prošli. Ale lidi si stejně knížku mohli přečíst až potom. Takhle; kdyby ještě žila Astrid Lindgrenová a předčítala svoje knížky, bylo by to pro lidi zajímavý. Je to velká spisovatelka, a proto je to záživný. U nás to tak není. My jsme na to, aspoň myslím, líp, když si držíme odstup a jen tak občas něco pro lidi přečteme.

Takže se plánuje další čtení?
Basti: Právě jednáme s vydavatelem, jestli bychom nějaký menší čtecí turné udělali, jo.

Připravíte se na to už pečlivěji?
Basti:Tak nebyli jsme přímo zle připravení, ale …
Psaiko.Dino: Musíme se v tom teprve najít. Je to úplně nový svět. Autorský svět. (smích) A zase jsem si zapomněl svou šálu!

Jedete taky do Frankfurtu na knižní veletrh?
Psaiko.Dino:Jasně!
Basti: 8. října vyjde knížka a devátýho už tam budeme. To je prakticky slet těch největších autorů u nás. Jestli chcete jako autor něco znamenat, bez těchto akcí to nejde.
Psaiko.Dino: Uvidíme, jestli si tou dobou budeme moct dovolit nějaký slušný hadry.

Zase ta tvoje ironie.
(smích)
Psaiko.Dino: Jo, ale bylo by vážně divný, kdybychom ti tu teď říkali, jací nejsme skvělí autoři a pak na festivalu všechno zp*cali.

Plánujete naspat něco dalšího, nebo toho teď máte na chvíli plné zuby?
Basti:O tomhle už jsme se bavili. Vážně nás to bavilo. A přijde mi taky, že vůbec nepíšeme tak špatně. Jasně, můžete si z nás dělat srandu, ale jak říká Psaiko: Když už ten výtvor držíte v ruce a listujete stránkami, tak to vůbec není zlej pocit. Musíme se ještě rozhodnout. Žádný velký řeči, ale ani žádný závěry.



 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement